Model vaječníku (ovarium)

Model znázorňuje řez vaječníkem s primárními a sekundárními folikuly (Graafův folikul), ve kterých vznikají dutiny, proto se nazývají také kavitární. Další viditelné stádia je preovulačních folikulů. Plně vyvinutý preovulační folikul dosahuje velkosti 25 mm a jeho vývoj trvá 85 - 95 dní. Při svém růstu a vývoji vyklenuje stěnu ovaria nad sebou, a ta se ztenčuje. Po protrhnutí stěny folikulu a vyplavení vajíčka, tzv. ovulaci, se vyprázdněný folikul přemění ve žluté tělísko (corpus luteum), složené z luteálních buněk vylučujících hormon estrogen, a především velké množství progesteronu. Ta vidíme, spolu s vyživující cévou vaječníku, také na modelu.

Model zeměkoule

Detailní model zeměkoule

Detailní model zeměkoule, na které lze pozorovat rozložení pevnin a vodních ploch. Na modelu lze demonstrovat jednak kulatost Země, ale také rozložení jednotlivých světadílů. Na pevnině je patrná také výšková členitost. 

Model živočišné buňky

Živočišná buňka

Uprostřed modelu se nachází nejdůležitější organela - jádro, které obsahuje genetickou informaci a zároveň řídí syntézu proteinů. Na modelu je také viditelný jeho obal - jaderná membrána s jadernými póry. Její funkcí je zprostředkovat kontakt mezi jádrem a cytoplazmou. Na jadernou membránu je napojeno drsné endoplazmatické retikulum, drsné se nazývá proto, že nese ribozómy. V buňce je přítomno ještě hladké endoplazmatické retikulum, které je bez ribozómů. Na Endoplazmatické retikulum navazuje Golgiho aparát, který slouží k transportu a úpravě bílkovin. Další významnou organelou je mitochondrie, poznáme ji podle zvlněné vnitřní membrány, která vytváří tzv. kristy. Úkolem mitochondrií je produkovat energii. Na modelu můžeme také vidět vlákna cytoskeletu a klatrinové košíčky obsahující transportní měchýřky. Nejdrobnější útvary kulovitého tvaru jsou lyzozomy obsahující hydrolytické enzymy.

Modely chromozómů s magnetizovanými chromatidami

Chromozomy

Chromozomy se skládají ze dvou částí tzv. chromatid. Místo, kde se chromatidy setkávají označujeme jako centromera. Na chromatidách vidíme krátké (p- raménko) a dlouhé raménko (q-raménko). Nerovným povrchem jsou znázorněny stočené kličky DNA, ze kterých je chromozóm tvořen. Každý z těchto modelů chromozomů je možné díky magnetům umístěným v centromeře rozdělit na dvě chromatidy. Konce ramének chromozomů jsou odnímatelné, což umožňuje chromozómy kombinovat a ukazovat tak crossing over. Pro každý chromozóm jsou třeba 4 neodymové magnety o rozměrech 3x 10 x10 mm. Pro vložení magnetů do chromozómů je třeba pozastavit tisk.

MUCHOMŮRKA ZELENÁ

Muchomůrka zelená má olivově zelený až nahnědlý klobouk, který je u mladé plodnice polokulovitý, u starší plodnice potom vyklenutý až plochý. U bílé formy tohoto druhu může mít klobouk i čistě bílou barvu. Zespodu klobouku se nachází bílé lupeny. Ty jsou u mladé plodnice kryté závojem, který u starší plodnice zůstává v podobě hladkého či rýhovaného prstenu na válcovitém třeni. Třeň má různě sytě zelenou barvu na bílém podkladu. V mládí je plodnice obalena bílou plachetkou, jejíž zbytky na dospělé plodnici zůstávají jako bílá pochva na bázi třeně. Dužnina je bílá. Muchomůrka zelená je smrtelně jedovatá houba. Vyskytuje se hojně v listnatých lesích, lze ji najít samostatně nebo ve skupině například pod duby, habry nebo buky.
Na modelech muchomůrky zelené jsou vyobrazena různá stádia vývoje plodnice – jeden model vyobrazuje mladou plodnici krytou plachetkou a druhý model plodnici dospělou. Důležitou součástí modelu dospělé plodnice je pochva, která se na třeň pouze nasazuje, přilepením by se znemožnilo oddělování dvou polovin plodnice od sebe. Lupeny, prsten a pochvu je třeba nabarvit bílou barvou, třeni je možné dát lehce zelený nádech a klobouk je vhodné zeleně vystínovat.